Kolem investování koluje spousta polopravd, které se předávají z generace na generaci a málokdo je zpochybní. Přitom některé z nich lidem aktivně brání v tom, aby se svými penězi pracovali lépe.
1. Když investice klesá, prodej a zachraň co se dá
Tohle je jeden z těch intuitivně logických nápadů, které ale v praxi vedou k opačnému výsledku. Když hodnota investice klesne, první reakce bývá „prodat, než to bude ještě horší“. Jenže pokles na papíře ještě není ztráta.
Ztráta nastane ve chvíli, kdy skutečně prodáte. Trhy totiž historicky po každém propadu zase rostly. Kdo v panice prodal při velké finanční krizi, realizoval ztrátu a pak přihlížel, jak se trhy za pár let zotavily na nová maxima.
Problém je v tom, že neznáme přesný okamžik dna. Nikdo ho nezná, a kdokoliv, kdo tvrdí opak, buď lže, nebo má neskutečné štěstí. Místo časování trhu dává dlouhodobě víc smyslu prostě zůstat. Ideální je mít takový podíl rizikových aktiv, při jehož poklesu nepropadnete panice.
Pokud vás každý výkyv stojí klidný spánek, možná je váš investiční profil nastavený příliš agresivně a chtělo by to revizi.
2. Koupit nízko, prodat vysoko
Zní to jako naprostá samozřejmost. A přesto tohle „pravidlo“ svádí k chování, které portfolio spíše ničí než buduje. Problém není ve větě samotné, ta je matematicky správná. Problém je v tom, co z ní lidé vyvozují. Tedy že mají čekat na správný okamžik ke koupi a pak chytře počkat na vrchol, aby prodali.
Ve skutečnosti drtivá většina individuálních investorů, kteří se pokoušejí o takzvané časování trhu, dosahuje horších výsledků než ti, kdo pravidelně investují bez ohledu na to, jestli trhy zrovna rostou nebo klesají.
Strategie pravidelných nákupů v pevných intervalech – třeba každý měsíc tisíc korun do fondu – sice nevypadá dramaticky, ale dlouhodobě funguje lépe než většina „chytrých“ přístupů. Řekněme si to na rovinu, předpovídat trhy spolehlivě neumí ani profesionálové s týmy analytiků.
3. Investování je jen pro ty, kdo nemají dluhy
Tohle je zásadní chyba v uvažování, která stojí lidi roky zbytečně promarněného času. Logika zní „nejdřív splatím vše, co dlužím, teprve pak začnu investovat“. V určitých situacích to dává smysl, například u závazků s vysokou úrokovou sazbou. Ale automaticky aplikovat tento přístup na všechny dluhy je ekonomicky neefektivní.
Záleží totiž na tom, jaký je reálně úrok na dluhu a kolik může vydělat investice. Pokud splácíte hypotéku s úrokovou sazbou 3 % ročně, ale investice do diverzifikovaného fondu historicky přináší průměrně 6 % až 8 % ročně, pak matematika jasně říká, abyste investovali a hypotéku spláceli standardně. Jiná situace ale nastane u kontokorentu s úrokem 20 % ročně, tam je splacení jasnou prioritou. Každý závazek si zaslouží individuální posouzení, ne paušální přístup.
Ostatně zákon výslovně upravuje i předčasné splacení půjčky a garantuje tuto možnost každému spotřebiteli. Jde o jeden z nástrojů, jak flexibilně reagovat na aktuální finanční situaci, když se člověku daří lépe, než čekal.
4. Nemovitost je nejspolehlivější investice
Češi mají k nemovitostem zvláštní vztah. Vlastní bydlení se vnímá skoro jako podmínka normálního života a investiční nemovitosti jako základ rozumného portfolia. Je v tom kus pravdy, ale i dost přehánění.
Nemovitosti jsou sice relativně stabilní aktivum, ale nejsou bez rizika a rozhodně nejsou jedinou nebo automaticky nejlepší volbou. Nemovitost je totiž:
- kapitálově náročná,
- špatně likvidní,
- vázaná na jeden konkrétní trh.
Pokud koupíte byt v Ostravě a tamní trh stagnuje, nemůžete diverzifikovat jinam. Máte prostě jeden byt v Ostravě. Navíc spousta lidí přehlíží skutečné náklady, jako jsou opravy, správa, daně, pojistné, případně ztráty z neobsazenosti. Výnos z pronájmu pak po odečtení všeho nemusí být tak oslnivý, jak to na začátku vypadalo.
Nebo si pořídíte investiční byt v zahraničí u moře na s vidinou příjmů z krátkodobých pronájmů a místní politika zakáže dávat licence nebo jejich vydávání omezí. Podobně, jako se to teď děje ve Španělsku. Co pak s takovou nemovitostí?
Pokud vám nákup investiční nemovitosti udělal čáru přes rozpočet, protože výdaje kolem byly vyšší, než jste čekali, a vy jste se takzvaně vydali ze všeho, nezoufejte. Pomoct vám může i půjčka na https://proficredit.cz/pujcka-online.
5. Čím víc informací, tím lepší rozhodnutí
V dnešní době je k dispozici víc dat, analýz a finančních zpráv než kdykoli předtím. Mohlo by se zdát, že víc informací automaticky vede k lepším rozhodnutím, ale výzkumy ukazují opak. Informační přetížení vede k paralýze, nebo naopak k přílišné aktivitě, tedy neustálému přehodnocování portfolia a přesunům na základě každé nové zprávy.
Investoři, kteří sledují svá portfolia denně, obchodují víc a dosahují horších výsledků než ti, kdo se na portfolio podívají jednou za čtvrtletí. Není to paradox, ale logika. Čím víc pohledů, tím víc příležitostí ke špatným rozhodnutím v afektu.
6. Investovat začnu, až budu mít víc peněz
Věta, která se opakuje rok co rok a odkládá začátek o celé dekády. Pravda je, že oněch víc peněz přijde málokdy samo od sebe. A každý rok odkladu skutečně něco stojí – složené úročení pracuje v čase, ne v objemu.
Neznamená to, že máte investovat peníze, které nutně potřebujete. Finanční rezerva na tři až šest měsíců výdajů je základ, bez kterého nemá smysl přemýšlet o dlouhodobém investování. Ale i při budování rezervy se alespoň menší částka dá posílat tzv. bokem do pravidelných investic. Protože každá koruna se počítá.