Nemocný člověk může jen těžko vykonávat svou práci, přichází tak ale o své příjmy, což může být zejména v této době fatálním problémem. Proto je tu nemocenská, která má lidem část příjmů nahradit. Jenže na ni nemá nárok úplně každý pracující člověk. Kdo na nemocenskou nárok má a kdo ne? A jak je to v případě, že jste OSVČ?
Dočasná pracovní neschopnost
O dočasné pracovní neschopnosti rozhoduje vždy ošetřující lékař, lidově jí říkáme nemocenská. Pracovní neschopnost je pouze dočasná, člověk může na neschopence být maximálně 380 dní a v případě, že ani po této době se jeho stav nezlepšuje, je třeba žádat o invalidní důchod. Každý zaměstnanec, jemuž je pracovní neschopnost vystavena, má povinnost o tom neprodleně informovat svého zaměstnavatele. Zaměstnavatel by měl vědět, jak dlouho bude zaměstnanec práce neschopný, v případě, že má nařízenou kontrolu svého zdravotního stavu u lékaře, nahlásí kdy, a poté informuje zaměstnavatele o tom, zda jeho neschopenka i nadále trvá.
Kdo má na neschopenku nárok
Nárok na neschopenku má každý zaměstnanec, ale pouze v případě, že má se zaměstnavatelem uzavřenou řádnou pracovní smlouvu na plný či zkrácený úvazek.
- Ten, kdo pracuje na dohodu o provedení práce a jeho výdělky nepřesahují měsíčně deset tisíc korun, nárok na finanční náhradu mzdy po dobu pracovní neschopnosti nemá.
- Stejně jako ti, kteří pracují na dohodu o pracovní činnosti a jejich výdělky nepřesahují měsíčně dva tisíce devět set devadesát devět korun. V tom případě totiž nejsou plátci sociálního pojištění a musí si po dobu nemoci vystačit se svými vlastními úsporami. V krajních případech lze pak zažádat o některou ze sociálních dávek.
Nárok na nemocenskou nemají ani maminky na mateřské dovolené či rodič, který pobírá rodičovský příspěvek a nemá na to vliv ani to, zda si přivydělává nebo ne. Zvláštní skupinou jsou pak osoby samostatně výdělečně činné. Ty totiž na neschopenku nárok také nemají, ale mohou přitom nemocenské dávky v určitých případech čerpat.
Kdy má OSVČ na neschopenku nárok
Osoby samostatně výdělečně činné to mají odlišně jako běžní zaměstnanci. Na nemocenské dávky mají nárok jen v případě, že si sami hradí nepovinné nemocenské pojištění. To ale řada podnikatelů nehradí, navíc na peníze pak má OSVČ nárok až od 15. dne nemoci a jen za předpokladu, že bylo dobrovolné nemocenské pojištění hrazeno alespoň tři měsíce zpětně před onemocněním. Prvních čtrnáct dní nemoci totiž hradí náhradu mzdy vždy zaměstnavatel.
Aby osoba samostatně výdělečně činná nemusela po dobu nemoci hradit zálohy na sociální pojištění, je nutné přerušit živnost. V tom případě pak stačí na živnostenský úřad doručit takzvaný změnový list. OSVČ pak své rozhodnutí od lékaře o dočasné pracovní neschopnosti musí odevzdat včas na okresní správě sociálního zabezpečení. Zde pak předloží i rozhodnutí o ukončení pracovní neschopnosti. V případě, že si OSVČ ale nehradí nepovinné nemocenské pojištění, nárok na nemocenskou nevzniká a podnikatel musí po dobu nemoci vyjít sám ze svých finančních úspor. Důležité také je, že po dobu nemocenské nesmí podnikatel vykonávat svou činnost vůbec.
Kolik peněz v pracovní neschopnosti dostanete
U zaměstnanců platí, že prvních čtrnáct dní nemoci jim vyplácí zaměstnavatel 60 procent jejich průměrného výdělku. Nemocenská jako taková je pak vyplácena až od patnáctého dne a náleží všem, kteří jsou účastníky nemocenského pojištění. Peníze pak vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení. Ta pak také může provádět kontroly, zda nemocný dodržuje povolené vycházky a řádně se léčí.
Nemocenská může být vystavena lékařem v případě nemoci, úrazu, nebo pokud je nařízena povinná karanténa. V případě, že se při kontrole přijde na to, že nemocný nedodržuje nařízení a povolené vycházky, dávky nemocenského jsou mu odebrány či sníženy. To platí i v případě, že přijde kontrola v prvních čtrnácti dnech, kdy ji provádí sám zaměstnavatel.
Zdroj foto: www.freepik.com