Na českých běžných účtech leží obrovské peníze. Ne stovky tisíc, ale stovky miliard korun. Peníze, které jsou připravené, dostupné a pod kontrolou. A zároveň prakticky nevydělávají, ale naopak v době vyšší inflace dokonce tiše ztrácejí hodnotu. Přesto tam zůstávají roky. Proč? Odpověď není jen o úrocích. Je hlavně o hlavě.
Pocit bezpečí vítězí nad výnosem
Běžný účet je komfortní zóna. Otevřete aplikaci a vidíte jasné číslo. Nečekají vás žádné výkyvy, žádné červené grafy ani žádné propady, je to prostě jistota. A pro mnoho lidí má jistota větší cenu než potenciální zisk. Jenže realita je jiná. Pokud inflace dosahuje čtyř, pěti nebo i více procent ročně a účet nenese téměř žádný úrok, kupní síla těch peněz se zmenšuje.
Neviditelně, ale systematicky. Za stejné peníze si za pár let koupíte méně. Účet zůstává stejný, ale jeho reálná hodnota klesá. Psychologicky je to ale složité přijmout, protože ztráta, kterou nevidíte přímo na displeji, tolik nebolí.
Strach z rizika je silnější než chuť vydělávat
Češi jsou tradičně opatrní střadatelé, protože historie nás naučila být obezřetní. Transformace devadesátých let, různé investiční kauzy, finanční krize, to všechno vytvořilo přirozenou nedůvěru k trhům, a investování je pro část populace synonymem hazardu, protože akcie padají, kryptoměny kolísají, nemovitosti zdražují a pak stagnují.
Nejhorší je, že v médiích se mluví hlavně o propadech, ale málokdy o dlouhodobém růstu. Jenže mezi nulovým úrokem na běžném účtu a agresivní spekulací existuje široká škála možností, jako jsou spořicí účty, termínované vklady, konzervativní fondy a státní dluhopisy. Mnoho lidí je ale ani nezvažuje, protože první krok působí složitě.
Pohodlí je podceňovaný faktor
Další důvod je prozaický. Je to lenost nebo spíš pohodlí. Přesunout peníze, porovnat nabídky bank, hlídat podmínky, řešit změny sazeb. To všechno vyžaduje čas a energii, a ta je dnes vzácná. Mnoho domácností tak nechává na běžném účtu i částky, které výrazně převyšují rozumnou finanční rezervu. Rezerva na tři až šest měsíců výdajů je naprosto dostačující, ale držet tam miliony bez jakéhokoliv zhodnocení znamená dlouhodobě přicházet o desítky tisíc korun ročně.
Inflace je tichý nepřítel
Inflace není dramatická událost. Nepřijde vám notifikace, že jste přišli o část hodnoty, ale projevuje se postupně dražším nájmem dražšími potravinami a dražšími službami. Peníze zůstávají stejné, ale jejich síla slábne. A právě tahle nenápadnost je důvod, proč ji mnoho lidí podceňuje. Kdyby z účtu každý rok zmizelo pět procent přímo, reakce by byla okamžitá. Jenže inflace působí nepřímo, a proto ji často ignorujeme.
Nejde o spekulaci, ale o strategii
Nikdo netvrdí, že každý musí investovat agresivně nebo riskovat. Jde o základní rozložení peněz: Část na běžném účtu pro okamžité výdaje, část na spořicím účtu a část dlouhodobě investovanou podle osobního rizikového profilu. Takový přístup znamená, že peníze pracují. Neporazí inflaci každý rok, ale dlouhodobě mají šanci udržet nebo zvýšit svou hodnotu. To je rozdíl mezi pasivním držením hotovosti a aktivní správou úspor.
Češi nedrží miliardy na běžných účtech proto, že by nevěděli, že existují jiné možnosti. Drží je tam proto, že bezpečí, jednoduchost a zvyk jsou silnější než abstraktní představa výnosu. Dokud bude pohodlí důležitější než strategie, budou peníze ležet na účtech dál. A inflace si mezitím vezme svou část.
Zdroje textu: czso.cz, cnb.cz, mpsv.cz
Zdroj foto: freepik.com