Češi se často domnívají, že finanční gramotnost je téma vyhrazené až pro školní lavice, ideálně do hodin matematiky. Odborné výzkumy ale mluví jinak. Zlomová studie vědců z univerzity v Cambridge (Dr. David Whitebread a Dr. Sue Bingham) prokázala, že základní behaviorální návyky a vztah k penězům se u dětí formují už kolem sedmého roku života. Čím dříve děti pochopí principy alokace zdrojů a odložené spotřeby, tím menší je pravděpodobnost, že v dospělosti spadnou do dluhových pastí.
Budování zdravých finančních návyků přitom nevyžaduje složité výpočty. Jde především o pochopení principu směny, hodnoty času a schopnosti rozhodovat se. Jak ale tyto ekonomické koncepty přeložit do jazyka, kterému porozumí předškolák?
Výzva bezhotovostní doby
Dnešní generace dětí vyrůstá ve specifickém prostředí. Tradiční fráze o tom, že „peníze nerostou na stromě“, dnes ztrácí na údernosti, protože děti nevidí fyzické bankovky. Vidí jen rodiče, kteří přiloží plastovou kartu nebo mobilní telefon k terminálu, a nákup je hotov. Peníze se staly abstraktní komoditou.
Základním krokem je tuto abstrakci zhmotnit. Než děti přejdou na první dětské bankovní účty a aplikace, odborníci doporučují začít s fyzickou hotovostí. Tradiční průhledná pokladnička je vynikajícím nástrojem, protože děti na vlastní oči vidí, jak objem úspor roste, ale především to, jak rychle mizí, když se peníze utratí.
Potřeba, přání a náklady obětované příležitosti
Pochopení rozdílu mezi tím, co nezbytně potřebujeme, a tím, co pouze chceme, je absolutním základem osobních financí. Rodina samozřejmě nefinancuje pouze „holé přežití“, nicméně dítě by si mělo postupně začít uvědomovat, že zdroje jsou omezené.
Když stojíte v obchodě a dítě chce třetí hračku nebo sladkost, nabízí se ideální prostor pro vysvětlení takzvaných nákladů obětované příležitosti (opportunity cost). Zjednodušeně řečeno: „Můžeš si koupit tuto sladkost teď hned, ale to znamená, že se ti zmenší obnos, který si spoříš na tu velkou stavebnici.“ Dítě se tak učí, že každé finanční rozhodnutí má svůj následek.
Model sdílených nákladů: Lekce z odložené spotřeby
Skvělým tréninkovým hřištěm pro aplikaci těchto ekonomických pravidel jsou volnočasové aktivity a sport. Většina rodičů vnímá pohybový rozvoj jako integrální součást výchovy. Pořídit dítěti základní, bezpečné a funkční vybavení (například kvalitní dětská kola), proto obvykle spadá do rodinného rozpočtu jakožto rozvojová investice.
Pokud ale potomek zatouží po nadstandardu (ať už jde o drahý svítící zvonek, speciální tachometr nebo karbonové doplňky, jaké vídá u dospělých profesionálů, kteří sedlají špičková jízdní kola), rodič může nastavit jasnou hranici. Základ hradí rodina, prémiovou nadstavbu si dítě částečně nebo plně financuje ze svého kapesného. Právě zde dochází k reálné lekci odložené spotřeby! Děti zjistí, že na luxusní věci je nutné si počkat a ušetřit na ně.
Kapesné jako první správa aktiv
Aby tento model mohl fungovat, dítě potřebuje vlastní, byť drobný, pravidelný příjem. Kapesné by v předškolním a raném školním věku nemělo být vázáno na běžné domácí práce (které by měly být přirozenou součástí fungování rodiny), ale mělo by sloužit čistě jako edukativní nástroj pro správu vlastních peněz, kde může pomoci i kalkulačka složené úročení.
Učí děti, že uspokojení přání vyžaduje čas a plánování. Tato zkušenost, získaná na malých částkách v bezpečném prostředí rodiny, se v dospělosti přetaví ve schopnost racionálně nakládat s hypotékou, investicemi a osobními úsporami.