Někteří už je ani neotevírají, jiní je přeposílají dál s pocitem, že šíří důležité varování. Řetězové e-maily jsou fenomén, který měl podle všech předpovědí dávno zmizet. Jenže pořád žijí. A nejen žijí – v mnoha případech mají reálný vliv na to, co si lidé myslí o politice, zdraví nebo dokonce o svých sousedech.
Starý formát, nový život
Řetězové zprávy působí jako pozůstatek devadesátých let. Vznikly v době, kdy internet byl pro většinu lidí novinkou a e-mail měl kouzlo osobního dopisu. Přestože se mezitím svět posunul k sociálním sítím a messengerům, tahle forma stále funguje. Proč? Protože oslovuje generaci, která na e-maily nezanevřela. Starší lidé si na ně zvykli jako na hlavní způsob komunikace a často jim věří víc než anonymním webovým článkům.
Efekt důvěryhodného známého
Hlavní trik řetězových e-mailů je jednoduchý: nepřicházejí od cizího profilu, ale od někoho, koho člověk zná. Když vám zprávu přepošle kamarádka nebo spolužák z gymplu, získá tím automaticky punc důvěry. Obsah byste možná zpochybnili, kdyby byl na stránce s blikající reklamou, ale když ho pošle teta nebo kolega, mozek ho vyhodnotí jinak.
A právě tohle je důvod, proč se řetězáky udržely tak dlouho. Nepůsobí jako spam, ale jako osobní doporučení. A lidé v Česku si pořád hodně zakládají na tom, že „tohle mi poslal někdo, koho znám“.
Jazyk, který působí pravdivě
Další kouzlo je v samotném stylu. Řetězové e-maily často používají jednoduchý, až lidový jazyk. Nejsou to oficiální zprávy s odbornými termíny, ale texty, které působí jako vyprávění u kávy. Často jsou doplněné velkými písmeny, vykřičníky nebo emotivními výrazy. Čtenář má pocit, že jde o něco naléhavého, co nesmí přehlédnout.
Zároveň se v nich míchají pravdivé střípky s nesmysly. Přidá se citát známého jména, odkaz na reálnou událost, a rázem to působí přesvědčivěji. Právě ta směs pravdy a lži je důvod, proč tolik lidí podlehne.
Generační prvek
Mladší generace se dnes spíš setkává s dezinformacemi na sociálních sítích. Pro starší ročníky je ale stále hlavním kanálem e-mail. Je to prostředí, kde se cítí doma a kterému věří. A protože často nejsou zvyklí ověřovat si zdroje, berou podobné zprávy doslova. Zvlášť když apelují na obavy, které už stejně mají, jako je strach z kriminality, migrace nebo zdravotních rizik.
Pro někoho to může působit banálně, ale pro lidi, kteří s internetem začínali později, je e-mail pořád jakási autorita. Přijde to na vaši osobní adresu, a to má větší váhu než příspěvek někde v anonymní skupině.
Síla strachu a emocí
Řetězové zprávy fungují hlavně proto, že hrají na emoce. Většinou nejde o suché konstatování faktů, ale o varování, šokující odhalení nebo dramatický příběh. Člověk reaguje rychleji na strach než na logiku. Pokud zpráva tvrdí, že vám hrozí nebezpečí, mozek se spustí do pohotovosti. A když k tomu ještě přidá výzvu „pošli to dál, než bude pozdě“, efekt se násobí.
Proč to přetrvává i v době sociálních sítí
Dalo by se čekat, že éra Facebooku a TikToku řetězové e-maily pohřbí. Jenže ony se přizpůsobily. Některé texty kolují paralelně – ve schránce i na profilech. Zatímco mladší generace šíří „kopírovat a vložit“ statusy, starší generace pořád kliká na „přeposlat“. V obou případech jde o stejný mechanismus: sdílení bez ověření.
Řetězové e-maily v Česku nevymřely, protože využívají důvěru, emoce a jednoduchý jazyk. Oslovují především generace, které vnímají e-mail jako jistější kanál než cizí webové stránky. A i když se svět posunul k rychlým sítím, stará forma má stále sílu. Ne proto, že by byla technicky dokonalá, ale protože pracuje s lidskou psychologií. S důvěrou, strachem a potřebou sdílet něco, co „musí vědět všichni“.
Zdroj textu: https://www.abc.net.au, https://www.newyorker.com
Zdroj foto: www.freepik.com